Bramborový den – ohlédnutí

V Dolní Čermné opět „řádila“ Škeble

V pátek 22. března sehrál v dolnočermenské Orlovně soubor Škeble z lanškrounského gymnázia hru Františka Brüstla Bramborový den aneb objevení Ameriky.

Režisér Jan Střecha měl při výběru hry i způsobu nastudování šťastnou ruku. Děj se totiž odehrává na bramborové brigádě, což je sice dnes už trochu pozapomenutá, v minulosti ale neodmyslitelná součást studentského života.

Měli jsme možnost poznat typické postavy učitele, vlakového průvodčího i zemitého družstevníka.

No a studenti! Pestrá mozaika charakterů a povah, tak, jak se v každém kolektivu vyskytne. Jeden horlivý, i přes všeobecný nesouhlas snažící se splnit úkol a pokyn vedoucích, třídní donchuán, stálý rebel, jedna obletovaná třídní hvězdička a další a další.

První rovina děje je cesta a vlastní bramborová brigáda, to vše proložené různými humornými situacemi a zápletkami.

Druhou rovinou je hra na objevení Ameriky. Nad bramborami studenti přemýšlejí, jak a odkud se k nám brambory dostaly. Tím vznikne nápad, který je ihned realizován, a to hra na objevení Nového světa. Dochází zde k zajímavému kontrastu mezi civilním pojetím bramborové brigády a „hereckým“ pojetím objevitelské hry. V ní se setkáváme s Kryštofem Kolumbem, španělskou královnou a její družinou, inkvizitorem, Kolumbovou posádkou, domorodci atd.

Mimo nepřehlédnutelných hereckých výkonů mě představení upoutalo třemi charakteristickými prvky. Prvním bylo umístění děje přímo mezi diváky do arény hlediště. Židle diváků byly uspořádány ve dvou řadách kolem sálu a uprostřed se hrálo.

Dále se mi moc líbila výprava. Žádné kulisy (zde by to ani nešlo!), žádné složité rekvizity a „cingrlátka“. Jeden vozík se žebříkem, který představoval železniční vagón, brigádnický pokoj, loď i všechno ostatní.

No a nelze zapomenout na písničky za doprovodu kytary, flétny a basy. Moc pěkně představení oživily.

I když tentokrát nebylo vyprodáno, jsem přesvědčen, že kdo přišel, nelitoval. Teď se už můžeme těšit, s čím novým nás divadelníci ze Škeble překvapí příště.

Aleš Hampl
foto: Luboš Hrdina